Trestní právo 3/2009

Několik úvah nad novým trestním zákoníkem, aneb co dokáže jeden pozměňovací návrh

V zamyšlení nad novým trestním zákoníkem (zákon č. 40/2009 Sb.) se autoři soustřeďují především na problém stanovení věkové hranice trestní odpovědnosti pachatelů. Nejde jim ani tak o samotnou skutečnost jejího snížení na čtrnáct let (s důsledky v dalších ustanoveních trestního zákoníku), ale o slib ministra spravedlnosti, že by se tato věková hranice mohla znovu zvýšit – a to novelou ještě neúčinného předpisu.

Základy trestní odpovědnosti podle nového trestního zákoníku České republiky č. 40/2009 Sb.

První z předpokládané řady materiálů, vyjadřujících se k novému trestnímu zákoníku, zvolil hledisko základů trestní odpovědnosti a rozebírá některé výrazné změny a novinky v tomto směru (bipartice deliktů, vývojová stadia trestného činu, věk a nepříčetnost, okolnosti vylučující protiprávnost, zánik trestní odpovědnosti, otázka společenské škodlivosti a řada dalších). 

Zvláštní způsoby řízení (I. část)

Příspěvek se ve dvou pokračováních zabývá zvláštními způsoby řízení tak, že akcentuje především činnost policejních orgánů v přípravném řízení. V této první části se orientuje hlavně na zvláštní způsoby řízení upravené v hlavě dvacáté trestního řádu. Vychází přitom z učebnice trestního práva procesního, kterou připravuje Katedra trestního práva Fakulty bezpečnostně právní Policejní akademie v Praze.

Následek v procese dokazovania ekonomickej trestnej činnosti

Zpravidla bezproblémově prokazatelným znakem u jednotlivých trestných činů, včetně hospodářských a majetkových, je následek (oproti prokázání jejich subjektivní stránky – úmyslu nebo nedbalosti). Předkládaný článek ovšem naznačuje, že toto konstatování neplatí tak úplně, a zabývá se právě atypickými případy hospodářské kriminality, kdy absence následku může vést  až k zastavení trestního stíhání (a uvádí i konkrétní případy).

Trestněprávní aspekty mučení a nelidského zacházení ve světle judikatury Evropského soudu pro lidská práva II.

Podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nikdo nesmí být mučen nebo podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestu (článek 3). Autor materiálu hodnotí, jak se s tímto ustanovením vypořádává Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, a dokládá to rozborem celé řady jeho významných judikátů v této oblasti.