Právo pro podnikání a zaměstnání 4/2008

Je možné uměle přenést vnitrostátní právní vztah do zahraničí?
Aktuální otázkou nejen právních teoretiků, ale i některých českých podnikatelů se stala úvaha nad možností přenosu čistě vnitrostátního právního vztahu do zahraničí. Důvodem těchto úvah může být např. obcházení kogentních norem českého práva, využití zahraničních právních předpisů, odlišná judikatura problému v dané zemi apod. Vyjmenovat všechny možné pohnutky není možné, ani předmětem tohoto článku. Jeho autor Mgr. Vladimír Doležel se spíše zaměřuje na otázku, zda je skutečně reálné přenést čistě vnitrostátní právní vztah do zahraničí?

Uznání a výkon cizích soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech v rámci EU a v USA
Uznání a výkon cizích soudních rozhodnutí vydaných na území jednoho státu představuje klíčovou otázku, zda budou mít taková rozhodnutí na území druhého státu právní účinky a dojde tedy k jejich uznání a k následnému výkonu. V případě nemožnosti uznat cizí soudní rozhodnutí ztrácí právo svou primární funkci vynutitelnosti a oslabuje se postavení celého právního odvětví. K čemu by se v takovém případě vydávala autoritativní soudní rozhodnutí, když by následně nedošlo k jejich vykonatelnosti? Proto je nezbytnou nutností, aby cizí soudní rozhodnutí byla uznána na území druhého státu a byla tak postavena na roveň rozhodnutí tuzemského soudního orgánu.
Cílem tohoto příspěvku je vyložit problematiku uznání a výkonu soudních rozhodnutí v právní úpravě Evropských společenství a v systému common law v podmínkách USA. Evropské státy včetně ČR rozvíjejí významné ekonomické styky s USA, proto tato problematika nabírá stále větší aktuálnosti.

Uplatní se občanský zákoník při vzniku pracovního poměru?
Díky novému zákoníku práce se personální praxe musí vypořádat s tím, že podmínky pro vznik pracovního poměru vymezuje nejen zákoník práce č. 262/2006 Sb., ale i občanský zákoník č. 40/1964 Sb. Použití občanského zákoníku v pracovněprávních vztazích je mnohdy pro zaměstnavatele i zaměstnance výhodné. Na rozdíl od dříve platného právního stavu před 1. lednem 2007, kdy nebylo možné použít občanský zákoník v pracovněprávních vztazích ani podpůrně, umožňuje princip delegace občanského zákoníku v zákoníku práce používat nové občanskoprávní instituty nebo řešit dosud sporné a výkladem nahrazované případy. Jde například o možnost sjednání smluvní pokuty, odstoupení od pracovní smlouvy a některé další problémy i v oblasti vzniku pracovního poměru. Podrobněji již autor článku JUDr. Ladislav Jouza.

Veřejná správa na úseku zaměstnanosti – aktuální právní stav
Veřejná správa je bezpochyby ústředním pojmem správního práva. Ve svém tradičním pojetí je pojmem sloužícím k označování projevu realizace výkonné moci ve státě na straně jedné a jako specifického projevu postavení tzv. samosprávné moci, na straně druhé. Jedním z důležitých odvětví veřejné správy je správa na úseku zaměstnanosti. Tato funkce a působení státu je v evropských zemích chápána jako jedna z podstatných funkcí moderního sociálního státu. JUDr. Petr Kolman nabízí ve svém článku zajímavou sondu právě do problematiky veřejné správy na úseku zaměstnanosti.

EU a mezinárodní obchod se zemědělskými výrobky
Přestože se zdá, že společná zemědělská politika reguluje převážně vnitřní trh EU, zároveň velmi podstatným způsobem ovlivňuje mezinárodní trhy se zemědělskými výrobky. Přes veškerý protekcionismus, který panuje v oblasti mezinárodního agrárního obchodu, je Evropské společenství jedním z největších importérů i exportérů zemědělských produktů na světě, a to zvláště ve vztahu k rozvojovým státům. Zemědělské výrobky představují pro mnoho rozvojových zemí hlavní vývozní komoditu, na níž je závislá podstatná část jejich ekonomiky. Značnou část těchto vývozů absorbuje EU a je proto důležitým obchodním partnerem na mezinárodním trhu se zemědělskými výrobky. EU je i proto jedním z hlavních aktérů mezinárodních vyjednávání v rámci WTO. Více již k tomuto často diskutovanému tématu naleznete v článku Mgr. Jany Herboczková.

Judikatura Evropského soudního dvora
Vstup České republiky do EU znamenal pro české podnikatele i zaměstnance řadu nových praktických důsledků. Z hlediska výkladu a aplikace práva v tuzemsku představuje hlavní změnu skutečnost, že české právo přestalo být z hlediska soukromoprávních subjektů jediným principiálně existujícím a závazným právním řádem na území státu. Podnikatelé i zaměstnanci se v této souvislosti mohou nově domáhat mnohých subjektivních nároků jim přiznaných evropským právem zejména vůči jiným členským zemím EU.